Hepčí! Proč dnes 3x kýchnout dle tradic

O třetí postní neděli máme třikrát kýchnout. Za úsměvným zvykem se skrývá hrůzostrašné historické pozadí. Proč kýchat?


Hepčí! - Pozdrav Pánbůh!

Hepčí! - Na zdraví!

Hepčí! - Je to pravda!


Takové spontánní slovní reakce na kýchání jsou u nás vžité a moc nepřemýšlíme nad tím, proč to vlastně říkáme. Jenže právě tato v řeči zakořeněná spojení nás propojují s minulostí starší než si myslíme.


Již od starověku patřilo k dobrým mravům reagovat na kýchnutí nějakou zaručenou kouzelnou průpovídkou. Při kýchnutí vám totiž tehdá mohla dokonce vyletět duše z těla!

Staří Slované zase věřili, že pokud si někdo během řeči kýchne, jeho slova se vyplní. Odtud tedy ono přitakání: "Je to pravda!"


Z neškodného kýchnutí se však v průběhu středověku stala ta nejobávanější předzvěst katastrofy - kýchnout znamenalo být nakažen morem...


Zápis sienského kronikáře Agnola di Tura (14. stol.) je nejhrůzostrašnějším dokladem o řádění Černé smrti:


"Téměř každému se zdálo, že musí oněmět při pohledu na tu bolest. A lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc. Vskutku každý, kdo nespatří tu hrůzu, smí být zván blažený.

A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem.

A tak umírali. A nedal se nalézt nikdo, kdo by zakopal mrtvého za peníze nebo kvůli přátelství. Členové domácnosti nosili své mrtvé do příkopu jak jen mohli, bez kněze, bez bohoslužby. Ani zvony za mrtvé nezněly.

Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další.

A já, Agnolo z Tury, zvaný Tlustý, jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí.

A někteří byli jen tak málo pokryti hlínou, že je psi vytahovali ven a po městě požírali těla. Nebyl nikdo, kdo by plakal pro něčí smrt, pro všechny ty očekávané mrtvé. A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa. A žádný lék či jiná ochrana nebyly k ničemu."


Právě v období morových ran tušíme původ onoho "Pozdrav Pánbůh". Tato průpovídka je výrazem odevzdaného smíření se s brzkou a jistou smrtí kýchajícího člověka - až zemře, má pozdravovat Pána Boha.


Mladší datace bude přání "Na zdraví". Když zrovna neřádily morové pandemie, bylo kýchání vnímáno jako žádoucí posílení organismu. Šňupal se tabák a různé kýchací směsi, což z těla vyhánělo všechny neduhy.


A jak je tedy spojeno kýchání s půstem?


Lidová tradice velí, že o kýchavné neděli bychom měli třikrát kýchnout, abychom se po zbytek roku těšili dobrému zdraví.

Proč ale takový zdánlivě nesmyslný zvyk zařazovat do postního období?


Protože pokud si kýcháním připomínáme nemoc, nutně si uvědomujeme i cenu zdraví.

A toto vědomí nás může naplnit vděkem za všechno, co v našem těle dobře funguje a slouží nám.


Pokud čtete tento článek, znamená to, že vám slouží oči. A pravděpodobně i ruka, která klikla na odkaz. Rozumíte textu, takže můžete blahopřát mozku, jak skvěle pracuje. Dýcháte. Není to báječné?


Každičkému kousku vašeho těla o kýchavné neděli poděkujte a věnujte si láskyplnou péči.

Žijeme v období míru a zdraví, i když občas brbláme a odmítáme to připustit. Naplňme se v postním období vděkem, protože právě vděčnost je neoddělitelnou součástí balíčku, který se nazývá spokojenost a štěstí.


Všem vám přeji "Na zdraví"!

Hepčí! Hepčí! Hepčí!



Veronika

xxx


Sledujete seriál o velkém čtyřicetidenním půstu? Neunikly vám některé články? Mrkněte zde:


Popelec - smrt a půst

1. postní neděle - Pučální

2. postní neděle - Sazometná

3. postní neděle - Kýchavná

4. postní neděle - Liščí/Družebná

5. postní neděle - Smrtná

6. postní neděle - Květná






Zdroje:

VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře BERGDOLT, Klaus, Černá smrt v Evropě

DOLEJŠOVÁ VALACHOVÁ, Eva, Živé tradice, zakrasnejsivimperk.cz


205 zobrazení
hajdyLOVE.png

© 2018 Veronika Hajdyla