Jak vydělat 8 korun, když je ti šest

Aktualizace: 13. říj 2018

"Chcem prodávat na náměstí, mami! Vyděláme na zmrzku, na lízátka, na rakvičky, na indiánky, pozvu tě i na kafe do Hotelu Praha!" vyjmenovává nadšeně Lea, novopečená prvačka a kšeftařka každým coulem.

"Bezva, co budete prodávat?"

"Šemínka!" směje se mladší Zoe.

Je to geniální nápad. To musím uznat. Zahradě jsme v posledních týdnech příliš nemluvili do práce a tak nás teď každý kout odměňuje šustivými trsy odkvetlých květin skrývajících pravý poklad. Semínka kam se podíváš. Měsíčky, slunečnice, koukol, černuchy, lichořeřišnice, afrikány, z každého stonku se záplava semínek jen sype.




Holky svědomitě sbírají, třídí a suší. První várka je připravena k zabalení. A není to jen tak. Musí se to zabalit "klášně", aby to lidi koupili. V tom má Zoe pravdu. Obal prodává. Vymyslím holkám jednoduchý způsob, jak vyrobit obálku na semínka a za chvíli už to fičí jak na drátkách. Holky skládají, lepí, plní semínky, dokonce vymyslely i minimalistickou grafiku etikety. S popisem jednotlivých druhů jim pomůžu. Za pár minut mají spoustu zboží na prodej.




Obdivuji jejich zápal a vytrvalost. Promyslí to do detailu. U nás na vesnici prý prodávat nebudou. Zkoušely to už dvakrát. Poprvé prodávaly uprostřed parného léta horký čaj, ten nekoupil nikdo. Pak to zkoušely s gumovými medvídky u hřiště, o ty zájem prý byl, ale hlavně ze strany místních dětí, které ovšem neměly peníze, tak je holky rozdaly zadarmo. Tentokrát situaci nechtějí podcenit, došly k závěru, že na náměstí bude klientela širší a koupěschopná.


V den D, kdy k nám na návštěvu přijíždí kamarádka Elinka, mě ty tři podnikatelky doslova přinutí dovézt je i s jejich "stánkem" do města.




Na náměstí vybalí zboží a začnou prodávat. Zpočátku jen sedí a stydlivě koukají na procházející lidi, pak se osmělí a začnou vyvolávat se vzrůstající intenzitou: "Kuuuupte si semínka!"



I když jim byznys nešlape tak rychle, jak by si představovaly, za necelých dvacet minut si tři prodejkyně ve věku čtyři, čtyři a šest let, vydělají 8 korun.


Je říjen a jsou to přesně dva měsíce od jejich prvního a neúspěšného podnikatelského pokusu s horkým čajem v srpnu. Tehdy jsem jim neradila a neodrazovala je, i když jsem silně pochybovala, že by někdo chtěl popíjet teplé nápoje v takovém parnu. A opravdu si tenkrát nikdo nic nekoupil. Holkám to ale nesebralo kuráž. Poučily se a zkoušely to znovu. Ani napodruhé (s gumovými medvídky) neuspěly a zkusily to potřetí. A vyšlo to. Celá tato cenná životní lekce, kterou holčičky mohly prožít, ode mne vyžadovala jen poodstoupit, nehodnotit, nezasahovat a důvěřovat jim.



Zbytek peněz na zmrzlinu jsem jim doložila. Až prý prodají ten zbytek semínek, pozvou ony mě.


xxx

Veronika






290 zobrazení
hajdyLOVE.png

© 2018 Veronika Hajdyla